Popeleční středa otevírá čtyřicetidenní období půstu, které v křesťanské tradici připomíná Ježíšův čtyřicetidenní pobyt na poušti. Tento den, jehož kořeny sahají až do 7. století, symbolicky ukončuje masopustní veselí a přivádí věřící k období střídmosti, rozjímání a přípravy na Velikonoce.
V katolických kostelech je Popeleční středa spojená s udělováním znamení kříže z popela na čelo věřících. Kněz přitom pronáší slova „Pamatuj, že prach jsi a v prach se navrátíš“, nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“. Popel, pocházející ze spálených ratolestí z Květné neděle předchozího roku, měl podle lidových představ i ochrannou moc – věřilo se, že jeho ponechání na čele chrání před bolestmi hlavy a nemocemi. Tradice sypání popela na hlavu sahá do 10. století, přičemž muži dostávali popel přímo na vlasy, zatímco ženám byl kvůli závoji vytvářen křížek na čele. Pojmenování „škaredá středa“ mohlo vzniknout nejen kvůli nelibosti z končícího masopustu, ale také proto, že se v tento den lidé oblékali do prostých a tmavších oděvů. Zatímco pro církev znamenala Popeleční středa začátek postního období bez hlučných zábav, lidové zvyky se v různých krajích lišily. Někde se lidé postu přizpůsobili až od čtvrtka, jinde pití alkoholu a návštěvy hospod. S Popeleční středou se také pojí staré pořekadlo: "Na škaredou středu, nerada předu. Ráda spím a co jest dobrého, všecko sním." To naznačuje, že pro některé byl konec masopustu těžko přijatelný – a možná i proto ho ještě v hostinci naposledy oslavili.
V oblasti jižních Čech, včetně Českobudějovicka, se Popeleční středa slaví obdobně jako v jiných částech České republiky. Jednou ze specifických tradic Českobudějovicka patří například pečení žitného chleba nebo příprava pučálky – pokrmu z naklíčeného a opraženého hrachu. Tyto zvyky nejen odrážejí historické tradice spojené s obdobím odříkání, ale také zachovávají kulturní dědictví regionu. Jižní Čechy tak i dnes udržují starobylé zvyklosti, které propojují období radostného masopustu s časem klidu a duchovní přípravy na velikonoční svátky.
