Řehtání během Velikonoc je tradiční lidový zvyk, který se v České republice udržuje zejména na venkově. Tato tradice se obvykle praktikuje od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty, tedy v období, kdy podle křesťanské tradice „zvony umlkají“ a odlétají do Říma.
Historické a náboženské pozadí
Podle křesťanské tradice během Zeleného čtvrtka, kdy si připomínáme Poslední večeři Páně, zvony v kostelech umlkají na znamení smutku nad blížícím se ukřižováním Ježíše Krista. Říká se, že „zvony odlétají do Říma“ a vracejí se až na Bílou sobotu. Během této doby jsou zvuky zvonů nahrazeny dřevěnými řehtačkami, klapačkami a trakaři, které vydávají hlasité zvuky.
Průběh tradice
Od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty chodí skupiny dětí, převážně chlapců, po vesnici a za hlasitého řehtání obcházejí domy. Tato činnost má připomínat zvony, které v tuto dobu mlčí. Děti často recitují tradiční říkanky a za svou účast bývají odměňovány sladkostmi nebo drobnými penězi.
Symbolika a význam
Řehtání má několik významů:
-
Náboženský rozměr: Nahrazuje zvony během jejich symbolické nepřítomnosti.
-
Očistná funkce: Hluk řehtaček měl podle lidových představ odhánět zlé duchy a chránit vesnici.
-
Společenský aspekt: Posiluje komunitní vazby a zapojuje děti do velikonočních oslav.
Regionální variace
I když je tato tradice rozšířená po celé České republice, její konkrétní podoba se může lišit podle regionu. Někde se například řehtá pouze ve čtvrtek a pátek, jinde i v sobotu. V některých oblastech se do řehtání zapojují i dívky, ačkoliv tradičně šlo o chlapeckou záležitost.
Současnost
Dnes je řehtání vnímáno jako důležitá součást velikonočních oslav, která spojuje náboženské tradice s lidovou kulturou. Mnoho obcí a škol tuto tradici podporuje a organizuje společné akce pro děti, aby se tento zvyk udržel i v moderní době. Řehtání od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty je tedy bohatou tradicí, která kombinuje náboženské, kulturní a společenské prvky a stále má své místo v českých velikonočních oslavách.
